Pojďme se tedy podívat, co pro něj můžeme udělat na fyzické a především psychické úrovni. 

Žlučník je párovým orgánem jater a funguje jako blikající kontrolka, která hlásí přetíženost jater. Na fyzické úrovni játra a žlučník přetěžuje: 

- nevhodný jídelníček (jídla těžká, tučná, smažená, konzervovaná...) 

- přemíra alkoholu 

- většina léků (chemie, kterou musí tělo odbourat). 

Na psychické úrovni přetěžují játra (a tím pádem i žlučník) především potlačené emoce. 

Z pohledu čínské medicíny je emocí žlučníku zlost (vztek, agrese). Problémem je ale i “slabý - nerozhodný” žlučník. To i to dělá potíže. S neustále vzteklým (žlučovitým) člověkem se nám nežije snadno. Snadné to ale není ani s člověkem, který se vůbec neumí rozhodnout. Proč tyto “žlučníkové” potíže vznikají? 

Představte si malé dítě, které vyrůstá v rodině a společnosti, která je milující a otevřená. Dítě má nastaveny mantinely, ale ty jsou velmi volné a zabezpečují jeho bezpečí a zdravý vývoj. Jak dítě roste, má možnost volit si vlastní cestu. Dospělí mu radí, ale nenutí ho, aby šlo jejich cestou. Dospělý, který vyroste z těchto kořenů je uvolněný a otevřený. Ano, určitě udělá řadu chyb, ale ví, že má příležitost se z nich poučit a za svá selhání neodsuzuje ani sebe ani lidi kolem sebe. 

A teď si představte dítě, které vyrůstá v rodině, kde vše je velmi striktně nalajnováno (musíš, nesmíš, tohle je a tohle není správné...) a každé vybočení je trestáno. V minulosti byly za zcela legitimní považovány tresty fyzické. Dítě neposlechlo rodiče a dostalo výprask. Toto se už dnes tolik neděje, ale to neznamená, že na dítě není vyvíjen neustálý tlak. Rodiče mají většinou pocit, že pro dítě dělají to nejlepší, aby ho vedli “tou správnou cestou”. Jenže která cesta je správná? Pro dítě, které miluje pohyb a sport je samozřejmě super, když ho v tom rodiče podpoří. Jenže pro dítě, které má úplně jinou cestu (jiný záměr duše) a které miluje hudbu a knížky je nucení do sportu traumatem. Dítě, které je (byť laskavě) stále někam směřováno a do něčeho nuceno, reaguje podle svého vnitřního nastavení buď vztekem nebo někdy také naprostou odevzdaností a neschopností mít svůj názor. Dospělý, který vyroste z těchto kořenů má buď stísněná játra a “zlostný” žlučník (reaguje přehnaně až agresivně ) nebo mu dělá velký problém rozhodnou se i v jednoduchých životních situacích.  

Jak z toho ven – co nám pomůže žlučník opravit? 

• Jídelníček (jednoduchý, lehký). 

• Pohyb, který je radostný a uvolňující (procházky přírodou, taichi, jóga, tanec...) 

• Byliny podporující činnost žlučníku (vachta, smil, zeměžluč, ostropestřec, čekanka, kurkuma, měsíček, máta...) 

• Z čínských směsí například 014, 061, 062, 081. 

• Vědomá práce s emocemi. 

Jak na to: 

V první řadě je dobré uvědomit si, že tyto problémy mám. Ano – jsem často nebo možná pořád vnitřně napjatý (napjatá), podrážděný (podrážděný), vzteklý (vzteklá). Nebo Ano – je pro mě velmi těžké udělat jasné rozhodnutí.  

Druhým krokem je uvolnění těchto emocí - vynadávám se, vybrečím. Představím si ty, kdo na mě tlačili a řeknu jim vše, co jsem jim kdy chtěl (a) říct. Není třeba fyzicky jít za rodičem (učitelem, trenérem, šéfem...) a nadávat jim. Tenhle očistný rituál můžu udělat o samotě. Nebo se můžu z emocí vypsat (napíšu dopis kritickému otci o tom, jak mi jeho kritizování ubližovalo - není třeba dopis odesílat). 

Další krok je odpuštění. Už jsem se vykřičel(a), vybrečel(a), vypsal(a), takže není těžké říct: “Odpouštím všem, kteří na mě tlačili (kdo mi kdy ublížili) a odpouštím i sobě. Všichni jsme volní.” 

Poslední krok je asi nejtěžší, protože je dlouhodobý. Hlídám si, “abych si zase neoblékl (neoblékla) starou vestu.” Nenechám na sebe v ničem tlačit (Děkuji ti za tvůj názor, vážím si tě a udělám to podle svého) a zároveň se hlídám, abych já na nikoho netlačil(a). Když se stane, že se zapomenu a zase začnu cítit podrážděnost nebo bezradnost, vůbec se na sebe nezlobím. Naopak - pochválím se, jak jsem všímavý (všímavá), připomenu si, že nikdo na mě nemůže tlačit, když to já nedovolím a že vůbec není třeba nikomu radit, když si o to vyloženě neřekne, a jdu dál. 

Mě osobně na této cestě velmi pomáhá afirmace: 

                                     “Cesta každé bytosti je POSVÁTNÁ”.