V obou případech šlo o ženy, které měly ekzém už v minulosti, ale před otěhotněním i v průběhu těhotenství byly v pořádku a za pár týdnu po porodu se objevil ekzém, který se šířil a zhoršoval. Obě se bránily kortikoidům, ale nakonec se přece jen k namazání kortikoidovou mastí odhodlaly. V jednom případě na mé doporučení.  

Možná se divíte, že bych kojící ženě doporučila použít mast s kortikoidy. Je přece jasné, že pronikají do krve a tím i do mateřského mléka. Jenže někdy je několikeré namazání mnohem menším zlem než stav, když si člověk suchou, svědivou kůži do krve rozškrábe a pak se do těla dostane infekce. 

V obou případech jsme navíc počítaly s tím, že mazání bude jen na krátkou dobu - než zaberou byliny a než bude odstraněna příčina problému. Bylinné směsi jsem zvolila různé. V jednom případě byl ekzém velmi horký (silně červený a pálivý) ve druhém hlavně suchý a svědivý. Příčina byla ale v obou případech stejná - pocit nepostradatelnosti. 

Tento pocit je u matky malého dítěte pochopitelný. Pro miminko je opravdu maminka tím nejdůležitějším člověkem na celém světě. Jenže pokud se žena zároveň cítí nepostradatelná i jako uklízečka a výborná hospodyně, která má vše vzorně uklizeno či dokonce jako skvělá podnikatelka, která s miminem v náručí řídí svůj business, tak může být brzy zle. Napětí narůstá, sil ubývá, objevuje se podrážděnost, vyčerpání, nemoc. 

V těchto chvílích je prvořadé uvědomit si, že KAŽDÝ JE POSTRADATELNÝ. Dokonce i když matka není vůbec schopna péče o dítě nebo když při porodu zemře, tak se stejně svět nezastaví. Vždy se najde řešení. A když už vím, že jsem postradatelná (jaká to úleva), tak můžu dělat to, co mě těší, a hlavně nedělat to, co mě nebaví a vlastně na to ani nemám sílu. A když dělám to, z čeho mám radost, tak jsem spokojená, šťastná a šířím kolem sebe laskavou energii.  

Pocitem nepostradatelnosti rozhodně netrpí jen matky malých dětí. “Nepostradatelných” lidí jsou plné hřbitovy - manageři, politici, vládcové říší... Mnozí z nich neměli vůbec čas radovat se ze života - vždyť byli přece tak nepostradatelní. A mnozí manageři a politici a vládcové říší si život užívat uměli. Radovali se ze své práce, ze své rodiny, z krásy přírody...Těla těch, kdo si nedovolili radost i těch, kteří si ji dovolili dnes leží na hřbitově. Jejich Duše se vrátily domů. Radostnější a laskavější stopa tu zůstala po těch, kteří se uměli radovat, kteří si dovolili být občas postradatelní, kteří se nebrali tak vážně a uměli si ze sebe udělat legraci.  

Je jasné, že každý z nás občas dělá něco, co ho nebaví. Já se v těchto dnech například potřebuji věnovat papírování, které mě nebaví a připadá mi zcela zbytečné. Je to ale součást mé práce a svou práci mám ráda. Takže si najdu vhodnou dobu, kdy jsem odpočatá a ochotná a jdu do toho. Rozhodně na sebe ale netlačím. Udělám prostě to, co zvládnu a pokračovat budu zase zítra nebo až za pár dnů, které věnuji milejším činnostem. 

Buďme prosím vědomě postradatelní. Dělejme vše nejlépe, jak umíme, ale bez tlaku, bez strachu z promeškání, bez pocitu, že beze mne se svět zhroutí. Važme si života a užívejme si ho každý den.