Má psychicky náročnou práci, rekonstruuje dům a už mu to všechno nějak přerůstá přes hlavu. V minulosti, když se psychicky necítil dobře, sáhnul po bylinách, ale teď má pocit, že už nefungují.

Myslím, že podobný pocit měl někdy každý z nás a v takové chvíli je velmi důležité se VĚDOMĚ zastavit. Jinak totiž dojde k zastavení nucenému. Vzpomínám si na mladou ženu, kterou život zastavil opravdu tvrdě. Studovala vysokou školu, chodila do práce a ještě pečovala o nemocnou babičku. Měla pocit, že to všechno zvládá, jen se nesmí zastavit, jinak by vypadla z tempa. A pak se jednou ráno probudila a neviděla na jedno oko, měla necitlivou ruku… a diagnóza zněla roztroušená skleróza.

Abyste rozuměli, aktivita není špatná. Vždyť život je pohyb. Když děláme něco, co nás těší, tak nás to doslova nabíjí energií. Jen je třeba hlídat si signály, kdy se radost mění ve zvyk, kdy se zodpovědnost mění v nespokojenost, kdy se aktivní životní styl mění v trvalý pocit frustrace.

Mým osobním signálem je například pobolívání v bedrech (vyčerpání na ledvinách) nebo pocit, že mě lidi kolem mě (rodina, zákazníci) štvou (stísněnost v dráze jater a žlučníku), případně vracející se myšlenky typu neměla jsem to udělat jinak, je to takto v pořádku? (oslabená slezina – přemítání). Když takový signál zaznamenám, zastavím se, dám si nádech-výdech a krátký odpočinek. Když jsem před pár roky odmítla signál přijmout (byla jsem příliš zaujata péčí o vnoučata…), uklouzla jsem na schodech a tak jsem se bouchla do kolene, že jsem se do schodů vyplazila a pak jsem týden chodila o berlích. Dodnes, když se trošku zapomenu a jsem příliš „podivočená“ mě koleno pobolívá. A já mu za to děkuji, že mě upozorňuje a tím chrání před silnějším zastavením.

Jak do toho zapadají byliny?

Jsou to naši úžasní pomocníci. Když jsme vyčerpaní, můžeme sáhnout po ženšenu, cordycepsu, reishi… když potřebujeme uklidnit nebo posílit psychiku, pomůže kozlík, třezalka, mučenka, šišák… Také se můžeme poradit s ajurvédou či tradiční čínskou medicínou, co konkrétně nám tělo říká a pomoci mu cíleně. Když se ale nezastavíme a dál pelášíme životem nevědomě (musím, měl bych, nemůžu…), tak jsou byliny bezmocné. Vyživují, harmonizují, ale my se stihneme vyčerpávat a nervovat rychleji. A je to tak v pořádku. Každý jsme pánem svého života. Každý z nás má právo dělat chyba a pak se z nich poučit nebo nepoučit.

Tímto povídáním chci pouze vzdát dík kratičkým vědomým zastavením. Nádechu a výdechu v průběhu hektického pracovního dne. Večerní meditaci pro návrat k sobě. Dnu volna pro obnovení sil. Jít životem VĚDOMĚ je velmi osvobozující.