Svými kořeny jsou pevně zakotveny v Zemi, čerpají sílu matky Země. Jejich tělem (kmenem) proudí míza (síla Země) a vyživuje každou větvičku. Zároveň se jejich větve zvedají k Nebi a každý lístek zpívá chvalozpěv za energii a sílu Nebe.

Strom, to je klidná síla. Zdá se být pasivní, ale to není pravda. Stromy komunikují a dokonce pečují o své děti (mladé stromky).

https://www.youtube.com/watch?time_continue=42...

Od stromů se můžeme učit pokoře. Když některý rok přijdou jarní mrazíky a spálí květy, strom to nezabalí. Nežehrá, nestěžuje si, jeho život má i tak smysl a možná příští rok… I když je strom poškozený a dokonce zlomený, stejně je nádherný a obohacuje nás svou krásou. Při procházce jsem si povídala s planou třešní. Její mohutný kmen byl zlomený, ale třešeň přesto ještě vykvetla a květy plnily jemnou mandlovou vůní okolí.

Stromy nám mohou pomoci vidět dokonalost koloběhu života. Krásu vidíme v mladém stromku, ve velikém košatém stromu i v kmeni, který už řadu let leží na zemi, obrůstá mechem a pomalu se zase stává součástí půdy, z které vzešel. Proč bychom se na nás, na lidi, měli dívat jinak?

Když se někdy cítíme oslabení (jako bychom neměli pevnou půdu pod nohama) nebo když máme pocit, že nás život nemá smysl (jako bychom ztratili spojení s vyšším vedením), může pomoci meditace na propojení Země a Nebe, MEDITACE STROM:

Postavím se s nohama od sebe zhruba na šíři ramen, mírně podsadím pánev a zlehka pokrčím kolena (základní postavení v taichi). Na pokrčených kolenou zlehka zapéruji, abych postoj uvolnil(a). Teď si představím, jak mi ze středu chodidel vyrůstají do země kořeny. Prorostou podlahou, hlínou, kameny…a už se blíží žhavému jádru Země. Představím si červenou a černou rozžhavenou masu (jako lávu vytékající ze sopky). A do této lávy se teď vnoří mé kořeny. Vnímám tu velikou nádherou sílu, trochu víc pokrčím kolena a dlaněmi naberu energii a táhnu ji po vnitřní straně nohou (dráha ledvin) a s propnutím kolen položím dlaně na bedra a předám energii ledvinám. A ještě jednou – pokrčím kolena, naberu energii (nádech), propnu kolena a pošlu energii do ledvin (výdech). Několikrát zopakuji a pak ještě chvíli stojím a jen prociťuji proudění energie. Když už mám ledviny plné (doplnil(a) jsem svou baterii), naberu energii ještě jednou (s podřepem) a pak ji (s propnutýma nohama) pošlu až nahoru nad hlavu (ruce přitom zvednu co nejvýše, prsty na rukách propnu a představuji si, jak z nich energie vystřelí až k obloze). Mým tělem teď (jako stromem) teče energie od kořenů až do konečků prstů a pak dopadá zpátky na zem a já stojím v nádherném červeném srdci kolující energie. Když si tento obraz užiju, uvědomím si, oblohu a slunce nad hlavou a procítím, jak se na mě shora snáší zlatá energie a naplňuje mě radostí a pokojem. Dopadá na mou hlavu, na mé zvednuté ruce a protéká celým mým tělem až do země. Tyto dva proudy energie (červená odspodu nahoru a zlatá shora dolů) se vzájemně proplétají, mísí, zpívají. Jsem propojený(á), jsme uvolněný(á), jsem šťastný(á). DĚKUJI