Stáří se často obáváme a spojujeme si ním nepříjemné věci (nemoci, ubývání sil…). Jako bychom zapomněli, že mládí  je plné sil a rozpuku, ale schází mu právě to, co má stáří – zkušenosti a moudrost. Tím neříkám, že každý starý člověk je nutně moudrý, ale může být, když se nesmyslně nehoní za prchajícím mládím nebo nežehrá na vše nové.

Na staré lidi je občas pohlíženo jako na přítěž společnosti. Zvláště ženy to mnohdy nemají lehké. Znáte takový ten hloupý vtip: „Proč si žena po padesátce (nebo dokonce po čtyřicítce) nemůže hrát na schovávanou? Protože by ji nikdo nehledal.“ Jenže to vůbec není pravda. Milé ženy, uvědomme si, že nejkrásnější, nejplnější období našeho rozkvětu přichází až s věkem. V mládí jsme často jednaly tak, jak si přál někdo jiný – rodiče, manžel, veřejné mínění… Když to ale dovolíme, s věkem přichází moudrost a volnost. Už jsme dost staré na to, abychom věděly, co chceme dělat a abychom to dělaly.

Podívejme se na to, jak se žena mění od narození. Miminko je prostě miminko. Potřebuje nakrmit, přebalit, pochovat… Velmi rychle ale vidíme rozdíl mezi holčičkou a klukem. (Když byl našemu Filípkovi rok a jeho sestřenici Viki rok a půl, tak Viki běhala za Filípkem a snažila se mu dát napít z lahvičky a Filípek běhal s nabíječkou a snažil se ji nacpat do zásuvky.) Když pak přijde první menstruace, holčička se změní v dívku. A když se později dívka osamostatní a některá se vdá a některá má děti, stává se z ní žena. Do této chvíle ještě vidíme rozvoj a připadá nám to v pořádku. Pak se to ale jaksi zadře. Jako by žena, které už odrostou děti, ztrácela na hodnotě. Proto v té době někdy přichází křečovitá snaha o zachování mládí. Jenže - zhruba kolem klimakteria přichází období, kdy máme možnost, přejít do archetypu moudrá stařena.

Jak se to udělá? Chce to trochu práce: naučit se, mít se ráda, být ochotna zmírnit životní sprint, nebát se dělat to, co dělat chci, neposuzovat sebe ani lidi kolem sebe…

Odměna ale stojí za to. Moudrá stařena je žena, která si váží sebe, která si váží života (jeho krásných i stinných stránek, protože všechny jsou důležité) a která je volná, protože nelpí na představách, jak se má co stát správně. Moudrá stařena je propojena se svou intuicí. Nikomu nevnucuje své názory. Je ochotna pomoci, ale také umí říct ne. Když její vnučka dostane poprvé menstruaci, tak jí řekne: „To je nádherné. Už nejsi holčička, už jsi dívka a brzy budeš žena. Važ si své ženskosti a užívej si krásy ženské intuice a ladně tanči životem. Kdybys potřebovala, jsem tu pro tebe.“ Když se vnuk moudré stařeny dostane do potíží, tak stačí, pomyslet na babičku a zalije ho vlna klidu a pohody, protože ví, že babička by nezačala panikařit. Že by mu řekla: „To víš, život je někdy těžký. Ale já ti věřím. Vím, že všechno zvládneš. Jsme s tebou.“

Moudrá stařena se nebojí nemoci ani smrti. Ví, že vše má svůj čas a svůj smysl.

Není vždy lehké být moudrou stařenou, ale je to krásné, a i když se mi to vždycky nedaří, snažím se o to.

Omlouvám se mužů, že jsem je zdánlivě vynechala. Moudrost pochopitelně nesouvisí s tím, jaké máme pohlaví. Ale přece jen - jsem žena, takže ženskému stárnutí snadněji rozumím.