Které faktory tedy ovlivňují průběh nemoci:

1) Síla škodliviny. To je něco, co neovlivníme. Někdy je viróza slaboučká a někdy je to taková potvora, že prorazí i nejsilnější imunitu.

2) Síla našeho imunitního systému. Tu samozřejmě ovlivnit můžeme, ale dřív. Budování silné imunity je práce na celý život. Když si v Blesku přečtete, že už tři lidé zemřeli na chřipku, neznamená to, že zrovna tato chřipka je nejhorší za posledních 100 let (a že je třeba začít se děsit), ale to, že lidé, kteří chřipce podlehli, trpěli s největší pravděpodobností i jinou nemocí a že jejich imunitní systém byl zničený. 

3) Síla léčebných prostředků. Dám teď stranou takzvanou léčbu, která jen potlačí příznaky (Spolknu Brufen, protože mě bolí hlava, a jdu do práce.) a zaměřím se na to, co opravdu nakopne imunitu. Pokud je škodlivina slabá a náš imunitní systém je silný, vystačíme klidně se zázvorovým čajem a rakytníkovou šťávou (Je to ostatně dobrá kombinace pro mírný pocit nepohody po prochladnutí.) Když cítíme silné příznaky (bolest hlavy, svalů, škrábání v krku…), nasadíme silnější kalibr (TK, Vironal, Sandre de drago, 002…) - a tady je to o dávce. Na velkou díru velká záplata. Také doba podávání bylin záleží na stavu. Byliny užíváme ještě den-dva po úplném odeznění příznaků.

4) Odpočinek. Tento faktor je mnohdy rozhodující. Při mírném nachlazení stačí prospané odpoledne, když je ale škodlivina silná a imunitní systém oslabený, potřebujeme odpočinek mnohem, mnohem delší. 

5) Psychika. Náš duševní stav jednak ovlivňuje sílu imunitního systému (optimisté jsou zdravější – to vědí i klasičtí lékaři) a také u konkrétní nemoci je důležité, jak na ni pohlížíme. Když si například podvrtnu kotník, spokojeně sedím v křesle, dobře vím, že mě kotník zastavil, protože jsem věděla, že už se potřebuju zastavit (a neudělala jsme to), přijímám tuto zkušenost…hojení bude probíhat mílovými kroky. Když budu naštvaná na sebe i na kotník, každou minutu se budu nervovat, co kvůli kotníku nestihnu… hojení bude určitě delší. (Je to logické, protože stísněnost vede ke zhoršení inervace a prokrvení a zhoršenému hojení).

Proč jsem vlastně tento příspěvek napsala? Jen proto, abych připomněla, že má význam zabývat se tím, co mohu ovlivnit. A to, co v této chvíli ovlivnit nemohu, to prostě přijmu a zbytečně se tím nenervuju. Uzdravování tak půjde mnohem snadněji.