Představte si tělo jako popelnici. Jak tak jdeme životem, tak do ní odkládáme nejrůznější nepotřebné a někdy dokonce toxické věci – jídlo, chemické látky, zbytky nemocí, emoce… (Někdy se už rovnou rodíme s naplněnou popelnicí, protože maminka měla svou popelnici plnou.) Když je naše popelnice plná, dá nám to tělo znát. Objeví se například kožní problémy, bolesti hlavy, opakující se záněty… Když se problémů chceme rychle zbavit a vlastně nás ani nezajímá, co nám tělo říká, tak sáhneme po rychlé úlevě (brufen, kortikoidová mast…). Je to, jako bychom obsah popelnice upěchovali, aby nám binec v ní uložený tolik nelezl ven. Někdy to na přechodnou dobu zabere. Problém je v tom, že když jinak nic nezměníme (úprava jídelníčku, laskavější péče o sebe…), tak se naplnění popelnice ještě zvýší, protože jsme do ní přidali další chemii a problém se po nějaké době opakuje a mnohdy se příznaky zhorší.

A jak je to tedy s tím čištěním?

Když jednou za času uděláme PREVENTIVNÍ očistu (nic mi není, ale chci udělat tělu dobře), tak vysypáváme popelnici tehdy, když ještě není naplněná až po okraj. Občas se při čištění stane, že se objeví nějaké potíže (zvláště, když je očista razantní a když jsme předtím dlouho nečistili) a my se můžeme leknout: „Tak to teda ne, už žádné čistění, udělalo mi to špatně“. Jenže se stalo to, že jsme zvedli víko a upěchovaný obsah popelnice se začal posouvat ven. To je dobře. Jen je třeba zvolit tempo čištění, které nám vyhovuje (nenacpat do sebe najednou přípravky na střevo, játra, ledviny… ať to stojí za to) a udělat i další opatření (upravit jídelníček, dostatečně pít – hlavně čistou vodu…), aby mohla očista proběhnout co nejlaskavěji. Preventivní čistící kůra může být šestitýdenní, ale i když bude kratší, má to cenu.

Pokud se do očisty pouštíme proto, že tělo hlásí problém (například ekzém), tak je dobré počítat s tím, že na začátku může dojít ke zhoršení (nemusí to tak být) a také s tím, že očista by měla být dlouhodobější. Přidržím se ekzému – popelnice je plná a jak přetéká, příznaky se objevují na kůži. Když nasadíme například JK Ostropestřecovou směs, příznaky se mohou poměrně brzy uklidnit (JK je silná). Jenže popelnice zdaleka není vyčištěná, a když do ní zase něco přihodíme (nevhodné jídlo, stres…), tak je ekzém za pár dní či týdnů zpátky. Důležité také je, zamyslet se nad příčinami (například nad jídelníčkem) a udělat změny, abychom do popelnice stále nepřidávali další odpad.

Velmi podobné, je to i s naší psychikou. Často se potkávám s lidmi, kteří se cítí podráždění, nespokojení, bez radosti ze života… a chtějí něco, co jim uleví. Odnesou si například šišák bajkalský a úleva opravdu nastane, jenže časem už šišák nestačí. Šišák je takový čistič psychiky, když mu ale nepomůžeme a psychické znečištění narůstá (polykáme emoce, potlačujeme své pocity…), přestane stačit. Pomoci může vědomé pročištění nastřádaných emocí (o samotě se vykřičet, vybrečet, vynadávat) a odpuštění (sobě a každému, komu je třeba). Stejně jako u fyzické očisty i tady je důležité se zamyslet nad příčinami.

Nejlepší bude zase příklad. Máme tu ženu, která cítí, jak v ní narůstá napětí a občas úplně nesmyslně křičí po synovi. Uvědomuje si, že syn si to křičení nezaslouží, ale nemůže si pomoci a vybuchne kvůli kdejaké hlouposti. Napětí v ní narůstá proto, že dělá práci, kterou nemá ráda, ale má pocit, že jinou nesežene, takže ji dělat MUSÍ. Také se cítí uhoněná, jak je na všechno sama. Manžel jí nepomáhá (má dost svých starostí). Nejdříve bude dobré, pořádně se vykřičet (o samotě) a pak odpustit sobě, manželovi, případně kolegům z práce. A pak udělat nějakou změnu. Třeba si v klidu promluvit s manželem o tom, jak se cítí a co by pomohlo (mohou se například střídat ve vyzvedávání syna ze školy…). Partner vůbec nemusí tušit, že jeho žena je na pokraji sil – vždyť vždycky vše tak krásně zvládá. A že je v poslední době naštvaná – kdo dneska není? Pokud jde o práci, tak někdy pomůže říct si: „Děkuji za svou současnou práci, hodně jsem se v ní naučila teď už jsem ale ochotná, otevřít se novým možnostem." A začít se rozhlížet po tom, co mě těší a naplňuje.

A ještě jedna věc je u psychické očisty (a to i preventivní) důležitá. Najít si na sebe denně alespoň chvíli, zastavit se a zeptat se: „Jakpak se dneska máš? Jsi v pohodě? Už jsi dnes udělal (udělala) něco jen tak – pro radost?“ A UDĚLAT TO.